Chtělo by to okamžitě vystřídat brankáře a vrátit tým do stavu před změnami.

Absolutně tento článek nechápu, jen uráží nic víc. Přitom moje mamka je Libuše, ale jméno má svojí mamce, nic jiného za tím nikdy nebylo. A babička byla úplně jiný ročník než je uvedeno v tomto podivném naprosto nesmyslném článku.

Nemám ráda lidi, co si kupují děti jalko auta nebo kabelky a tihle dva mezi ně patří. Vzhledem k jejich věku, měli adoptovat nějaké znevýhodněné děti starší patnácti let.

Tohle nebyl žádný bramborák, ale podivná polosyrová placka. Bramborák má být osmažený do křupava, tak jak ho dělala maoje babička, která byla na bramboráky expert a jednou o prázdninách těmi bramboráky neplánovaně krmila celou chatu až jí došly všechny suroviny a byl konec. Takový bramborák by nepochybně chutnal i Australanovi.

Především by měl přestat nosit čepice, jinak o ty vlasy zase přijde.

Od té doby co se tento pán objevil u voleb v muzeu (bos, špinavý a s bandou podivných dětí), kde jsem pracovala a sehrál tam trapné divadýlko se ztraceným občanským průkazem (celá volební komise se ho až děsila) a pak i s dětmi jako lavičku použil PRAVĚKÝ MONOXYL (musela jsem ho tvrdě vrazit jinak by ho zničil), nesnesu tohoto pána ani na fotografii. Je to buran a tupec první třídy a na univerzitu nepatří, leda, že by tam ulízel záchody.

Dnes jsem byla náhodu v Praze a viděla a slyšela tu protestující hordu a tento způsob prosazování dané problematiky považuji za víc než nešťastný, šlo jen o hordu pomatených zjevů pobíhající nekoordinovaně po ulicích. A ještě svým hulákáním rušili kulturní akci, na které jsem byla já. O daných problémech by se mělo diskutovat, ale slušně a kultivovaně.

U nás teď taky hustě sněží a to bydlím v naprosté nížině u Labe, kde v dubnu sníh nikdy nebyl (v březnu občas), alespoň co si pamatuju.

Mě se tedy v souvislosti s tímto pánem a především jeho HLASEM vždycky vybaví rozhlasová hra "Tajemství Dochartovy šachty", kde hrál děsivou postavu jménem "Silfax" a jako děcko mě vyděsil tak, že jsem po prvním poslechu hry nespala a klepala se celou noc.

Mě to tedy připomělo rozhlasouvou hru "A just věřím na duchy", kde jedna taková "babka-ťapka" při honbě za novým kabátem málem přišla o všechny úspory, ale zachránila se díky tomu, že šáhla po posledním možném kabátu ve slevě, do kterého si těsně předtím ukryla lup jedna kapsářka a ten lup byla peněženka té babky. A tohle byla taky zlodějka, která moc dobře věděla jakou hodnotu ten kabát má a k nákupu ho přidala úmyslně, na náhodu tady nevěřím.

Podle titulku jsem si nejdřív myslela, že onu "potřebu" před těmi cvičenci vykonal ten pán, ale spíš tam šlo o nepovolené natáčení mobilem, než o to co udělal nebo neudělal ten pes, protože útok jasně směřoval na ten telefon, psa si nikdo moc nevšímal.

Velmi pěkný článek o mém oblíbenci. Moc za něj děkuji, protože MacGyvera zbožňuju od malička a můj taťka (celý pracovní život byl IT technik) taky, protože k němu měl a má svoji zručností hodně blízko (stejný nebo podobný nůž měl vždycky u sebe) a to tak, že si v práci vysloužil právě přezdívku MacGyver (uměl všechno vyřešit rychle, jednoduše a účinně) a originální seriál má moc rád dodnes. Hvězdnou bránu sice taky zaznamenal, ale koukala sem na ní hlavně... Zobrazit vše